Made on
Tilda
Promluvme si otevřeně o barevných typech.
Do jakého tábora patříte Vy?
Do skupiny lidí, kteří věří, že bez znalosti vlastního barevného typu se může stát něco zásadního, téměř osudového?
Nebo spíše mezi ty, kteří nechápou, proč by v 21. století měla podobná kategorizace vůbec hrát hlavní roli?
Téma barevných typů se ke mně stále vrací.
Naštěstí už méně než dříve, ale přesto se opakují otázky typu:
– Jaký jsem typ?
– Hodí se mi tahle barva?
– Můžu nosit khaki?
– Nejsem náhodou „léto“? Nebo „zima“?
A právě tady je dobré se na chvíli zastavit a vzít to od začátku, systematicky a bez mýtů.
Jak barevné typy vůbec vznikly
Před několika desetiletími vznikla metoda, která rozdělila lidi do tzv. sezónních barevných typů – jaro, léto, podzim, zima.
Základní myšlenka byla jednoduchá: pleť má určitou barevnou teplotu a na tuto teplotu reagují různé odstíny odlišně.
Studené pleti obecně sluší studené barvy, teplé pleti teplé barvy.
Součástí této typologie byla i práce s kontrastem, světlostí a sytostí – tedy s tím, zda člověku více sluší barvy světlé, tmavé, jasné nebo tlumené.
To samo o sobě není špatná myšlenka. Problém nastal jinde.
Kde se to celé pokazilo
Určit teplotu pleti pouhým pohledem je extrémně obtížné.
V profesionální praxi se pracuje s testováním reakcí pleti na konkrétní odstíny, nikoli s dojmy, barvou očí nebo vlasů.
Přesto se postupně rozšířila zjednodušená praxe:
barva očí + barva vlasů = barevný typ.
A tady se původní metoda začala zcela deformovat.
Navíc se začaly plést samotné pojmy.
Například „léto“ je v sezónní typologii studený typ, ale protože je léto vnímáno jako teplé roční období, začalo se automaticky chápat jako teplý typ.
Výsledkem byl chaos, který nemá s původní metodikou téměř nic společného.
Profesionální koloristé proto tuto sezónní typologii postupně opustili a nahradili ji tzv. direkční analýzou – pracující s pojmy jako teplý × studený, světlý × tmavý, jasný × tlumený.
Jenže…
Proč to lidem ve skutečnosti nepomohlo
Drtivé většině žen se po určení „barevného typu“ neulevilo.
Protože místo skutečné dovednosti získaly jen nálepku.
Vědět, že jste „studená, jasná, tmavá“, Vám samo o sobě neřekne, jak barvy kombinovat, jak postavit barevný šatník, jak vytvořit kapsuli, ani jak se orientovat v reálných obchodech.
Barevné vzorníky, které lidé dostávají, jsou navíc v praxi nepoužitelné – tyto odstíny v běžné konfekci téměř nikdy přesně nenajdete.
Pro koho jsou barevné typy přitažlivé
Barevné typy vyhovují především lidem, kteří se bojí rozhodování.
Ne proto, že by byli méně schopní, ale proto, že nebyli naučeni pracovat s barvou vědomě.
Omezení působí zpočátku uklidňujícím dojmem:
„Toto smím, toto nesmím.“
„Toto je moje, toto ne.“
Postupně se ale z lehkosti stává strach a z nakupování stres. Výběr se mění v nekonečné pochybnosti a hledání „správného“ odstínu, který často stejně neexistuje.
A komu barevné typy nepomáhají
Lidem, kteří chtějí přemýšlet, pozorovat a rozvíjet cit pro obraz.
Protože tito lidé chápou, že barva neexistuje izolovaně – vždy funguje v kombinaci s jinými barvami, materiály, tvarem, make-upem, účesem a celkovým kontextem.
Pokud umíte barvy kombinovat, dokážete nosit prakticky jakýkoli odstín.
Rozhodující není „zákaz“, ale schopnost vyvážení.
Co má skutečný smysl se učit
Z pohledu vizuální estetiky je klíčové:
To jsou praktické dovednosti, které šetří čas, peníze i energii.
A především dávají svobodu.
Důležitá výjimka: barva vlasů
Jediná oblast, kde má práce s teplotou pleti zásadní význam, je barva vlasů.
Ne kvůli „barevnému typu“, ale kvůli tomu, že špatně zvolený tón vlasů nelze schovat ani vyvážit oblečením.
Právě zde dává smysl analyzovat reakce pleti velmi přesně.
V oblékání však podobná přísnost většinou není nutná.
Barvy nejsou problém. Neznalost ano.Pokud Vám nějaká barva „nesluší“, většinou to poznáte sami.
Vidíte únavu, šedost, tvrdost.
A přesně tak můžete vidět i opak – svěžest, lehkost, harmonii.
K tomu nepotřebujete povolení ani diagnózu.
Stačí se dívat.
Shrnutí
Dobrý vkus a osobní styl nejsou závislé na barevném typu.
Jsou výsledkem pozorování, zkušenosti, otevřenosti a schopnosti kombinovat.
Místo omezování je užitečnější:
To je cesta k funkčnímu, krásnému a živému šatníku.
Barevné typy jsou spíše historickým konceptem než nástrojem moderní vizuální estetiky.
A to je vlastně dobrá zpráva.